Úvod

Kdo z nás by nechtěl manipulovat s časem? Kdo by ho nechtěl zpomalit, když prožívá okamžiky štěstí, nebo urychlit ve chvílích smutku? Kdo by nechtěl čas vrátit zpět, aby mohl napravit chyby, nebo čas naopak předběhnout, aby zjistil, co ho teprve čeká?

S časem ale hýbat nejde. Plyne neustále jedním směrem a nikdo ho nedokáže zastavit, urychlit nebo otočit.

Naštěstí má lidská představivost obrovskou moc: spolu se znalostmi předávanými z generace na generaci nám umožňuje sledovat i události, pro které je lidský život až směšně krátký.

Chod času jsme nuceni urychlit i v našem pořadu: nebudeme totiž sledovat osudy jednoho člověka dokonce ani celého lidstva. Pokusíme se popsat příběh malého kousku naší planety. Příběh místa, na kterém se dnes nachází město Brno.

Pátrání po počátcích Brna začneme výletem do hodně vzdálené minulosti - do doby, kdy naši planetu neobývali lidé, ani jiné živé organismy. Vydáme se až na samotný úsvit dějin planety Země.

Podobně jako ostatní planety vznikla i Země opravdu dávno - před více než čtyřmi a půl miliardami roků. Planety tenkrát neměly pevný povrch a připomínaly spíš beztvaré zhuštěniny prachu a horkého plynu. Neforemný zárodek budoucí planety na sebe stále nabaloval další a další látku. Na vzniku Země se tedy podílely miliony roků a miliardy tun kosmického materiálu. Srážek s okolním materiálem postupně ubývalo, a tak se na rozžhavené planetě začala někdy před čtyřmi a půl miliardami roků vytvářet pevná kůra - jeviště budoucího příběhu brněnské kotliny.

Zemský povrch ale ještě hodně dlouho zůstal velmi nehostinným světem. Světem bez živočichů a bez vegetace. Světem, ve kterém hrály hlavní roli sopečné erupce, prudké bouře a jedovatá atmosféra.

Zkusme tedy vměstnat celé dějiny Země do nám bližšího časového úseku, třeba do jednoho roku.

Kdyby 1. ledna vznikla naše planeta, zformoval by se její vzdušný a vodní obal až někdy koncem února. První předchůdci života - řasy a sinice - se v mořích objevily začátkem června. Opravdu velký rozmach mořské fauny a flóry začal až ve druhé polovině listopadu. Do konce našeho pomyslného roku už příliš mnoho dnů nezbývá, a přesto planeta Země ještě ani zdaleka nevypadá tak, jak jsme zvyklí ji vídat. První suchozemští obratlovci se totiž objevili až někdy v polovině prosince, a třeba k vyhynutí dinosaurů došlo pouhé čtyři dny před koncem roku. Celá historie lidské civilizace se začala odehrávat teprve pár minut před úderem půlnoci.

Je vidět, že po převážnou dobou své existence byla naše planeta dost hrozným a nehostinným světem. Proto v dalším putování časem přeskočíme téměř celé čtyři miliardy roků a podíváme se rovnou do konce starohor, tedy do doby před půl miliardou roků. Do doby, kdy se začaly psát nejstarší dějiny našeho města.