Třetihory
65 až 2,6 milionů roků před naším letopočtem

Život se po katastrofě před 65 miliony lety nakonec přece jen vzpamatoval, vždyť pohroma na přelomu druhohor a třetihor nebyla zdaleka jediná a ani největší.

Po dopadu planetky do Mexického zálivu už ale nebyl život nikdy takový jako dřív. V mořích i na pevninách se objevily nové druhy živočichů, kteří dokázali přežít i v drsných podmínkách. Klíčem k jejich úspěchu se totiž stala jejich vlastní přizpůsobivost.

Období třetihor, do kterého jsme se v našem příběhu právě dostali, bývá nazýváno také jako novověk planety Země. Třetihorní svět se už v mnoha rysech podobal světu dnešnímu. Také rozložení kontinentů bylo blízké současnému.

Zatímco dnešní Čechy se během třetihor staly převážně souší, Brno se spolu s velkou částí Moravy ocitlo na dně moře. Česká pevnina však vypadala úplně jinak. Například Vltava byla jenom malým potokem, který pramenil nedaleko dnešní Prahy. Na severozápadě Čech se rozprostíralo obrovské podkrušnohorské jezero a další velká vodní plocha omývala dnešní Třeboňsko.

Na březích těchto jezer a řek bychom potkali podivné mastodonty, podobné dnešním slonům s protáhlou hlavou, nebo obrovské chalikotérie se srpovitými drápy.

V době života těchto ohromných savců se na území Brna rozkládalo asi půl kilometru hluboké moře, nad jehož hladinu vystupoval výrazný ostrov Pavlovských vrchů.

Ve vodě však bylo více než živo. Proháněli se zde velcí rejnoci, želvy a dokonce i velryby. Postrachem podvodního světa byl jeden z největších třetihorních žraloků - Carcharocles megalodon. Deseticentimetrový zub tohoto dravce byl ostatně nalezen v Sokolnicích u Brna a prohlédnout si ho můžete v Moravském muzeu na Zelném trhu.

Dno mělčích částí moře zdobily ježovky a velcí mlži rodu Glycimeris. Měkkýši s kornoutkovitou schránkou se pod pískem skrývali před dravými břichonožci rodu Natica.

Na mělčích ostrůvcích v okolí Brna se dobře dařilo červeným řasám a také jedovatým plžům rodu Conus. Většina plžů tohoto rodu, který přežil až do současnosti, má vysunutelný bodec napojený na jedovou žlázu. Jed produkovaný těmito plži je přitom schopný usmrtit i dospělého člověka.

Během třetihor, zhruba před 10 miliony roky, začalo moře z povrchu Brna postupně ustupovat. Kromě jezer se zde vytvářela i písčitá pobřeží, jejichž pozůstatky najdeme například v Černovické pískovně. Třetihorní písky ukládané po miliony roků na mořském pobřeží zde dosahují mocnosti až sedmnáct metrů.

Asi před 15 miliony roky se však brněnská krajina stala svědkem pozoruhodné kosmické události. Na území dnešního jižního Německa totiž dopadl obří meteorit o průměru asi jeden kilometr. Při nárazu uvolnil energii rovnající se síle tisíců hirošimských bomb a během několika minut vytvořil kráter o průměru 25 km.

Kosmický vetřelec přiletěl nejspíš od západu. Při dopadu došlo k extrémnímu stlačení povrchové horniny, jejíž roztavené kusy byly vymrštěny směrem k východu. Stříkance roztavené horniny při svém letu atmosférou zesklovatěly a zasypaly oblasti ve vzdálenosti až několik stovek kilometrů.

Při troše štěstí můžete kousky těchto sklovitých hmot najít především na území Jižních Čech a v menší míře i na jihozápadní Moravě. Ano, jedná se o proslulé vltavíny.

Déšť roztavených kousků hornin nebyl jediným jevem, který provázel vznik kráteru v nedalekém Německu. Tehdejší obyvatele Čech a Moravy, i když to ještě nebyli lidé, jistě vyvedla z míry silná tlaková vlna, světelný záblesk a mohutné otřesy. Kdyby se podobná katastrofa odehrála na stejném území dnes, bezpochyby by se stala největší přírodní pohromou moderních dějin.

V celé historii brněnské kotliny se však jednalo o krátkodobou a tudíž docela zanedbatelnou epizodu.