Druhohory
250 až 65 milionů roků před naším letopočtem

V druhohorách se odehrálo jedno z nejpozoruhodnějších období historie naší planety. Životu na souši, ve vodě i ve vzduchu tehdy vévodily ohromující formy plazů, jejichž kosterní pozůstatky dodnes nahánějí hrůzu. Pozůstatky těchto gigantů se u nás bohužel nezachovaly. Velká část dnešního území České republiky byla totiž před 150 miliony lety zatopena mořem. Výjimku tvoří otisky stop dinosaura v lomu U devíti křížů a novější nález kosterních pozůstatků býložravého ještěra v lomech u Kutné hory.

Ale jak tehdy vlastně vypadala celá naše planeta?

Oceán Tethys rozdělil obří kontinent na dvě části a oddělil tak Evropu od Afriky. Velká část Evropy se spolu s jihovýchodní částí dnešní Čech a téměř celou Moravou opět ocitla pod hladinou moře.

Svědectví o tehdejších podmínkách nám v Brně zanechaly především vápence, které najdeme na již zmíněných Hádech. V geologické historii tohoto kopce totiž můžeme číst jako v dokonalé kronice.

Původně vodorovné vrstvy starších devonských vápenců nejprve zprohýbaly mocné horotvorné procesy. Pak se své role chopila mocná eroze, která po desítky milionů roků zarovnávala zvrásněnou krajinu.

Závěrečná kapitola hádského návrší už patřila usazeninám jurského moře, které vodorovně nasedly na zprohýbané devonské vápence. V jurských vápencích najdeme na Hádech zkameněliny celé řady dávno vyhynulých živočichů. Především jsou to četné otisky ramenonožců, roztrhané pozůstatky podivně vypadajících belemnitů, krásné ježovky a občas i nějaký ten žraločí zub.

Snad nejhezčí zkameněliny představují amoniti ze skupiny hlavonožců. Většina těchto živočichů měla spirálovitou schránku, která byla rozdělena na menší komůrky. V poslední z nich žil živočich a zbylé komůrky byly naplněny plynem nebo vodou. S pomocí této důmyslné soustavy pak mohli amoniti ve vodě stoupat nebo klesat dle potřeby. Ano, žraloci, podivní amoniti a belemniti, ti všichni se proháněli v mělkém teplém moři na místě budoucího Brna.

Z jurských vápenců je tvořen i další známý brněnský kopec - Stránská skála, která byla roku 1978 vyhlášena národní přírodní památkou. Místní vápence obsahují pozůstatky mořské fauny, typické pro korálové útesy druhohor. Na procházkách tady bez problémů najdete části stonků lilijic, které zde vytvářely doslova celé louky. Mimoto se zde nacházejí i ježovky rodu Cidaris nebo šestičetní koráli. Z korálových útesů Stránské skály je koneckonců zbudováno i několik gotických staveb v Brně. Jednou z nich je například zřícenina Obřanského hradu, ke které vás zavede pěkná naučná stezka.

Opusťme ale na chvíli brněnskou kotlinu a pokračujme v našem výletu minulostí až do doby před 65 miliony roky. Mezi gigantickými veleještěry se tehdy objevili rohatí dinosauři, monstrózní obrněnci a také největší suchozemští dravci všech dob - tyranosauři, kteří jediným skousnutím dokázali utrhnout až 70 kilogramů masa. Svého životního vrcholu dosáhli i ptakoještěři s rozpětím křídel až osmnáct metrů.

V této době docházelo k významným událostem také ve vývoji zemské kůry. Vznikala mohutná pohoří Karpat, Alp či Himalájí a docházelo k řadě sopečných erupcí, které do atmosféry uvolňovaly množství oxidu siřičitého a uhličitého. To mělo za následek vážné narušení klimatických podmínek. Tu největší pohromu ale nejspíš připravila tehdejším obyvatelům Země srážka s planetkou.

Do oblasti dnešního Mexického zálivu dopadla asi desetikilometrová planetka. Obrovská kinetická energie tělesa se ve zlomcích sekund proměnila na mohutnou explozi. Od místa dopadu se rychle šířila atmosférou silná tlaková vlna, po vodě pak několik kilometrů vysoké vlny tsunami. Obrovské oblasti se ocitly v pekelném žáru.

Díky rozsáhlým požárům se ocitla v ohnivé výhni téměř polovina všech lesů na planetě. Řada velkých zvířat se musela doslova uvařit a ti kteří katastrofu přežili, čekal další sled pohrom.

Prach a dým z lesních požárů zaclonil oblačnou přikrývku naší Země. Nižší vrstvy atmosféry byly zaprášeny po dobu asi šesti měsíců. Nastalo období temna a chladu, ve kterém nemohla probíhat fotosyntéza. Většina rostlin tudíž zahynula a živočichové umírali hlady. Až se prach po několika měsících usadil a sluneční záření začalo pronikat k zemi, nastala vlna globálního oteplení.

Každopádně tyto události znamenaly konec nadvlády gigantických plazů a ze všech rozmanitých druhů přežili jen ptáci jako připomínka nejpodivnějších tvorů naší planety.